Poslední leč

Autor: @pavlinka.cz · Příběhy ze života · ~16 min čtení

Nikdy, až do onoho prosincového dne roku 1994 bych nevěřil, že se mi může přihodit to, o čem jsem občas snil a občas i četl. A protože se mi příběhy ze života líbí, chtěl bych se s ostatními podělit také o ten svůj. V jedné malebné vesničce na severu Moravy pořádali myslivci na sklonku roku poslední leč, na kterou mně můj kamarád pozval. Bývá to takové jejich rozloučení nejen s rokem, ale i s honitbou, jakési vybrání si úroků od přírody za to, že se celý rok starali o zvěř. Od samého rána panovala dobrá nálada, ale vedoucí honu dbal na to, aby se jak střelci, tak honci příliš neposilovali alkoholem, aby nedošlo k neštěstí. Protože jsem romantik a raději než lov mám rád zvěř živou, dostal jsem za úkol být pravou rukou vrchního hončího, organizovat sběr ulovené zvěře, vést evidenci úspěchů střelců pro pozdější vyhlášení krále honu atd., atd. K ruce jsem měl velmi šikovnou dívenku, která mi pomáhala s evidencí, abych měl volné ruce a přehled. Jmenovala se Hanka a bylo jí devatenáct. Nebyla to krasavice na první pohled, takový ten vyzývavý typ, ale velmi milá, příjemná, pracovitá dívenka, a třebaže nešlo o vyloženě zábavnou činnost, zvládala vše s nevšední lehkostí. Atmosféra byla nabita oboustrannými sympatiemi a třebaže byl občas fofr, příjemně jsme se bavili. Vše ve vší počestnosti, protože nejsem přítelem obhroublých narážek a rádoby vtipných bonmotů. Také věkový rozdíl nehrál příliš pro mne, přece jen jsem už byl ve věku, kdy se říká, že by mohla být mou dcerou. Nicméně - všiml jsem si její pružné postavy, imponovala mi její "fyzička" a protože zase nebyla taková zima, nemohl jsem si nevšimnout pod rozepnutým vaťákem krásně klenutého hrudníku. Vždy, když jsem na ni pohlédl, jsem očima zavadil právě o tuto její skvostnou partii. Ale také jsem si vždy řekl - kdepak hochu, tahle není pro tebe, k mládí patří mládí a ty si nech zajít chuť, byť nedávná čtyřicítka ještě tolik neznamená.

Během odpoledne, kdy ulovené zvěře přibývalo, přibývalo i starostí a činnost vyžadovala i větší soustředění. Ale dařilo se a v té chvíli se mi z jejich úst dostalo pochvaly, která mi dodnes zní v uších: "Teda tobě to ale jde, to koukám". Usmál jsem se, co ji budu povídat o praxi a zkušenosti, to vše přinese čas a získání přehledu čeká s věkem každého. Tak jsem ji v žertu odpověděl: "Ty asi po mě něco chceš, když mě tak chválíš, viď?" Její odpověď mi na chvilinku vyrazila dech: "To ti řeknu až večer. " V tu chvíli mi myslí projela jako blesk představa, v kterou bych ani ve snu nevěřil. V zápětí jsem ji zapudil, slova se říkají, voda teče, ale nahlodaný jsem už zůstal. Když bylo večer v hostinci, kde jsem byl i ubytován, po všem tom vyhlašování a hodnocení roku a když začala volná zábava, našel jsem ji u stolu, jak si prohlíží kroniku. Se sklenkou vína jsem si k ní přisedl a začal takovou tu neformální konverzaci nad fotografiemi s různými tématy. Seděli jsme těsně vedle sebe a já po čase ucítil pod stolem dotek její nohy. Přikládal jsem to náhodě, ale když se to po chvilce opakovalo, vzpomněl jsem si na její odpolední slib a dotek jsem opakoval. K mému příjemnému překvapení neuhnula, naopak, přitiskla se pevněji. Mě se v té chvíli poprvé zatemnělo před očima, na takovou situaci jsem nebyl připraven a nevěděl jsem, co mám dělat. Instinkt to však vyřešil za mne. Dál jsme si prohlíželi fotografie a já ji po lehounkých narážkách připomněl odpolední slib. Odpověděla, že ještě nenadešel čas. V lokále bylo dost nakouřeno a tak jsem ji navrhl procházku. Společnost se teprve rozjížděla, takže nebylo nebezpečí, že by nás při procházce někdo vyrušoval. Souhlasila. Venku bylo příjemně, nefoukal vítr, tmavá obloha byla poseta miliardami hvězd. Když jsme byli jak se říká za bukem, znovu jsem ji připomněl slib a nahrál lehkou netrpělivost. Tentokrát mlčela a já to mlčení přijal jako výzvu. Vzal jsem ji za ruku, zastavili jsme se, otočil jsem se k ní, pohladil po tváři a po vlasech a lehce ji políbil. Přijala to se zavřenýma očima, polibek jsem tedy opakoval, tentokrát odvážněji a objal jsem ji i pravou rukou. Položila paže kolem mých ramen, nechala se těsně přivinout a pasivní již nezůstala. V té chvíli jsem začal ztrácet hlavu. Polibek začal být vášnivý. Má pravá ruka-šmátralka postupovala od pasu nahoru a dopředu, aby stiskla její levý prs. Nebránila se, jen se přitiskla ještě víc a v polibku jsem vytušil sladký vzdech. Dál šlo vše mimo mě, jako bych to nebyl já. Rty samy zašeptaly: "pojď ke mně do pokojíku, tam je tepleji. " Povolil jsem v objetí a pomalu jsme se vydali zpět. Lokálem jsme prošli odděleně, cesta nahoru vedla kolem toalet, takže jsme nebyli nápadní - alespoň jsme si to mysleli. Došli jsme na pokoj a já pro jistotu otočil v zámku klíčem.

Místnost byla osvětlena světlem pouliční lampy. Sundali jsme si kabáty a opět se objali. Tentokrát jsme se začali líbat dychtivěji, a já ji hladil již bez rozpaků - tvář, vlasy, ramena, ňadra, boky a ona se ke mně těsně tiskla svým klínem. Zkusil jsem vyhrnout svetr, povolila v objetí a líbání jen na ten okamžik, než jsem ji rolák přetáhl přes hlavu. To jsem již cítil napětí v rozkroku a Hanka tím víc ke mně tiskla svůj klín. Když jsem ji začal rozepínat košili, povolila v objetí a rozepnula mi opasek. Na válendu jsme si sedli již jen ve spodním prádle. Vychutnával jsem ladné křivky jejího těla všemi svými smysly, stále se mi tmělo před očima a jen těžko jsem potlačoval svoje vzrušení. Nechtěl jsem však nic uspěchat, tuto svoji jedinečnou příležitost jsem nechtěl pokazit a ani jí jsem nechtěl zkazit večer. Tak, jak vše do této chvíle proběhlo rychle, tak teď jsme zpomalili. Za stálého líbání jsem uvolnil ze sevření podprsenky její nádherná ňadra, a začal je dychtivě hladit. Naznačila mi, abych si stoupl a pak mi pomalu stáhla slipy. Líbala mne na břichu a tiskla k němu své rozpálené tváře. Aniž by se podívala do mého klína, cestou nahoru po nohách mi lehce pohladila již notně naběhlého bojovníka a s rukama na mých bocích naznačila, že si mám sednout. Sama si při tom lehala a mně už nezbylo nic jiného, než osvobodit ji z kalhotek. Položil jsem se vedle ní a začal celé to nádherné dívčí tělo hladit. Nemohl jsem se nabažit jejich překrásných a pevných dvojkových ňader. Snažil jsem se být jemný, ale pak jsem ucítil, jak si na svůj prs přitiskla mou ruku pevněji. Pochopil jsem a začal jsem jej téměř drtit. Také své rty jsem přesunul níže, abych zuby uchopil levou bradavku a zatímco má levačka již byla zaměstnaná, pravá ruka se odvážila zkoumat její tělo dolů, přes bříško. Ucítil jsem hebounkou Venušinu zahrádku, ale také bezděčný pohyb jejich stehen, která se pevněji semkla, aby uzavřela vchod do jeskyňky pro zatím nepovolané hosty. Zůstal jsem na Venušině pahorku, hladil jsem jej, ale nezapomínal jsem ani na horní partie jejího těla. Přes pevné sevření stehen však přece jen z klínu vykukovala horní část její mušličky, kde byl ukrytý poštěváček a tak jsem se věnoval tomuto místečku. Mnul a tiskl jsem k sobě vnější pysky ukazovákem a prostředníkem, mezi nimiž byl uschován, ale nesnažil jsem se k němu dostat přímo. Zato jsem se zbylými prsty pokoušel proniknout dál mezi pevně sevřená stehna, ale také ne za každou cenu. Čekal jsem na Hančin signál. Místo něj se za chvíli vzepjala v hrudi, zároveň lehce pokrčila a ještě pevněji sevřela nohy, až mne prsty tisknoucí lupínky zabolely. Prožila svoji první milostnou křeč toho večera. Ustal jsem v mazlení, abych ji dopřál oddechu. Vděčně to přijala, vzala mou hlavu do dlaní a přitáhla si má ústa k polibku. To vše až doposud mlčky a tak jsem spustil záplavu slov, obdivujících její krásu. Posadili jsme se, mé kladélko po prvotním vzrušení od svlékání ochablo do polotuhého stavu. Přiznám se – a to mi asi nebudete věřit - že jsem nemyslel na milování. Znovu připomínám, že jsem na takovou situaci nebyl připraven, nečekal jsem, že by se mi někdy něco takového mohlo přihodit a tak jsem neměl u sebe kondomy. Bojím se nechráněného milování pro jeho možné následky, a také vím, že kdyby k němu přece jen došlo, ztratím hlavu a nezvládnu konec. Natolik se znám. Zkrátka - měl jsem trému a chtěl jsem u mazlení zůstat. Nepřestával jsem Hanku zahrnovat slovy obdivu, ve sporém osvětlení jsem si nenasytně prohlížel a hladil její skutečně skvostná ňadra. Prosila mne, abych nevyslovoval ta krásná a zároveň hrozná slova, že se jí z toho točí hlava a že se bojí zamilování, protože by byla po našem rozloučení smutná a utnula příval mých slov polibkem. Nad dalším děním se pak ujala vlády ona. Vzala do ruky a jemně promnula mého kamaráda. Do něj jakoby nalil čerstvých sil, vzpřímil se a nabyl opět své tuhosti. Pak začala razantně pohybovat rukou. Moc zkušeností s milováním asi neměla, protože mi přetahovala kůžičku tak nešetrně, že mi málem roztrhla hrazdičku. Zastavil jsem tedy její ruku a řekl, ať počká a nechá to na později. Lehkým tlakem na ramena jsem ji znovu položil a zahrnoval tělo polibky shora dolů. Když jsem se blížil k jejímu klínu, razantně mne zastavila za vlasy. Nevzdal jsem se, sklouzl jsem vedle válendy do kleku a přes bříško ji začal líbat boky. Pak jsem ji otočil na levý bok, líbal zadeček, levou rukou hladil záda a pravou jsem ji pokrčil nohy. Tím se mi ukázala lasturka a uvolnila cesta k její jeskyňce. Nečekal jsem a začal ji tam líbat. Pohnula nohama proti mému obličeji, aby ji opět skryla, ale to jsem již nedopustil. Svými rty jsem uchopil její lupínky, přisál se na ně a snažil se mezi ně vniknout jazykem. Byla nádherně mokrá a kluzká. Její lasturka voněla lesem a hustá šťáva chutnala medově. Chvíli držela stehna při sobě, ale jak jsem nosem pronikal mezi ně, jejich sevření zvolna povolovalo. Pak pomalu přesunula pravou nohu přes mou hlavu, položila se opět na záda, chytila mne za vlasy a hlavu přitiskla pevně do klína. Tak jsem mohl jazykem pronikat hlouběji do její jeskyňky a poznat, že pannou už není. Přesunul jsem se na postel a cítil, jak mne naběhlé kladélko začíná bolet. Přesto jsem se dál věnoval jejímu klínu, zubama jemně tiskl střídavě poštěváček a pysky, až mě opět prudce sevřela svými stehny. Cítil jsem, jak se zachvěla, na chvíli povolila sevření mých vlasů, aby mě za ně posléze zatahala a naznačila tak, že se mám přesunout nahoru. Cestou jsem líbal každé místečko jejího těla, její klín zůstal rozevřen. Podebral jsem tedy stehna, přejel dlaněmi zadeček a stoupal po bocích vzhůru. Tak jsem dostal její nohy na svá ramena a zvedal je výš. Posléze jsem ucítil, jak se hlavička mého načínáčka dotkla broskvičky. Tady jsem se zastavil stále ve snaze neztratit hlavu, ale Hanka pode mně podsunula ruku, svými jemnými prsty uchopila kopí, hlavičkou přejela po štěrbince, kterou tím rozevřela a nasměrovala ji ke vchodu do ráje. Byl jsem ztracen, lehce jsem přitlačil a ještě lehčeji vklouzl dovnitř. Začalo se do mne přelévat horko jejího nitra a já pociťoval nevýslovnou rozkoš. Bez pohnutí jsem se pevně tiskl do jejího klína a všemi smysly se snažil oddálit své vyvrcholení vybičované dlouho potlačovaným vzrušením. Podařilo se, ale jen na okamžik. Totiž když jsem si byl jistý, že to už vydržím, začal jsem s pomalými pohyby. Ven, až na krajíček a zase zpět do toho nádherně horkého a těsného vlhka. Měla zavřené oči a zhluboka oddechovala pootevřenými ústy. Já se snažil nedívat se na ni, odvést pozornost na cokoliv, ale marně. Závratná rozkoš mi zatlačila rozum kamsi do pryč, pohyby se proti mé vůli začaly zrychlovat a jemně, ale důrazně jsem dorážel na její široce rozevřený klín klínem svým. Bylo to neskutečně krásné, ale krátké, velmi rychle to končilo tmou před očima a tentokrát mou křečí, ve které jsem se těsně tiskl k jejímu tělu hluboce zabořen do lůna a vrchovatě plnil studánku dlouhou dobu střádanou smetanou. Poznala to, chvíli ležela bez hnutí, pak pomalu otevřela oči a moc hezky se na mne dívala. Povolil jsem své sevření, spustila nohy podél mého těla, ale nepřestala mne, teď již něžně, objímat. Pro tuto chvíli se stala mou ženou a já se té chvilky nechtěl vzdát. Mlčeli jsme, sklonil jsem se k ní a začali jsme se líbat, abychom uklidnili své smysly. Mě však začalo docházet, čeho jsem se dopustil. Stále ještě uvězněn v její jeskyňce jsem hledal slova, kterými bych ji upozornil na svou sobeckost a vyvstávající obavy z následků. Zmaten a neschopný normálně myslet ze mne vypadla věta: "Co myslíš, bude z toho krásného milování chlapeček nebo holčička?" Dlouze a zpytavě si mne prohlédla a odpověděla mi otázkou: "Ty jsi při tom na mne nemyslel? A co já teď mám dělat?" Do mne jakoby vjel blesk, krása předchozích chvil byla ta tam a také můj zrádce na to reagoval po svém - okamžitě ochabl a tím vyklouzl z teplého mokra ven. Sevřela pode mnou své nohy a já si lehl vedle. Bylo ticho, v hlavě jsem měl bouři výčitek. Chvíli mne nechala dusit, pak se ke mně nahnula, pohladila po tváři a řekla: "Neboj, jsem mimo plodné dny a má sestřenka, u které bydlím, má pilulky po. Všechno dobře dopadne. Kdybych si nebyla alespoň trochu jistá, nedopustila bych to. Žena má vždy možnost průběh milování ovlivnit. " Oddechl jsem si, ale červíček pochybnosti ve mně přece jen zůstal. Avšak již daleko klidnější jsem se opět věnoval mazlení a polibkům. Byl jsem předčasně a zmateně jsem jí to chtěl vysvětlit. Hanka okamžitě pochopila o co mi jde, ale opět to byla ona, kdo mě uklidnil slovy: "Já vím, ale nevadí to. Ty jsi mne předtím přivedl k vrcholu dvakrát, tohle byla má odměna.

" Pak nám došlo, že nás asi budou dole postrádat. Já se posadil, Hanka vstala a vzala do rukou podprsenku. Nedalo mi to, vstal jsem také, postavil se za ní a vzal jí tento díl oblečení se slovy: "Počkej, já tě obleču. " Pousmála se a řekla, že je zvědavá, jak si s tou ňadřenkou poradím. Měla pravdu, svlékání mi jde lépe. Stál jsem těsně za ní, přitisklý ochablým bojovníkem v rýze jejího zadečku a snažil se nešikovně nasadit košíčky podprsenky na nádherné, pevné prsy. Neodpustil jsem si přitom je opět pohladit a pevně stisknout. Přitiskla se ke mně zády, zaklonila a pootočila hlavu a nabídla mi k polibku své rty. Odložil jsem onen kousek prádla a znovu začal bloudit rukama po jejím těle. V pindíku jsem opět pocítil slastné šimrání. Začal se natahovat a pomalu tuhnout. Hanka mne přestala líbat a žertem se zeptala, co že se to tam vzadu na ni tlačí. Šáhla za sebe levou rukou, chytila jej a promnula. Otočila se mi v náruči čelem ke mně a znovu zkusila masturbační pohyby. Teď jsem ji již bez rozpaků vysvětlil, jak to má dělat, aby mi neubližovala. Za chvíli jsem byl opět připravený, na oplátku jsem tedy i já přejel levou ruku její klín. Dlaní jsem zatlačil na Venušinu zahrádku a pravou rukou tiskl k sobě její zadeček. Tentokrát se hned lehce rozkročila a dovolila mi vniknout prostředníkem a prsteníkem do jeskyňky. Byla stále krásně mokrá a teplá, ale nepoznal jsem, jestli novým vzrušením nebo následkem před chvílí ukončeného milování. V objetí začala couvat k válendě, ale já ji zastavil. Poprosil jsem ji, aby se otočila a klekla si k ní. Trochu znejistěla, ale poslechla mne. Položila se na ni horní polovinou těla a její zadeček se tak proti mně krásně vyšpulil. Klekl jsem si za ni a přitiskl k němu. Rozkročila se na kolenou, ale já ji sevřel stehna opět k sobě. Lasturku měla poněkud výše, než já svého čiperu, tak jsem se postavil a široce rozkročil. Přitiskl jsem ji v pase k posteli a tím dosáhl toho, že mi vyšla mušličkou naproti. Chytil jsem ji dlaněmi za zadeček. Podřepl jsem a vsunul kladélko do škvíry mezi stehny hlavičkou až na Venušinu zahrádku. Palci jsem rozevřel štěrbinku a vchod do jeskyňky a ze zahrádky couval pomalu zpět. Cítil jsem, jak hlavičkou přejíždím po poštěváčku do rozevřené broskvičky až ke vchodu do jeskyňky. Jakmile jsem byl u vchodu, pustil jsem Hančin zadeček, nalehl na ni a podsunul ruce pod ňadra. Nadzvedla se, vložila mi je do horkých dlaní a jak nalehla zpět na postel, vyšla mi naproti svým lůnem. Ve stejný okamžik jsem protipohybem opět lehce zajel dovnitř. Spojení v této poloze bylo ještě těsnější a získaným úhlem jsem tak tlačil na přední stěnu komůrky. Protože mne první milování zbavilo přetlaku, bylo to druhé daleko uvolněnější a já mohl vychutnávat Hančiny reakce. Dostávala se pomalu do varu, hlavu zdviženou, tělo prohnuté do luku a z hrdla se jí draly čím dál hlasitější, i když šeptané vzdechy. Najednou vzlykla, celou vahou padla na postel a já rychle dorazil. V tom mne ve své jeskyňce sevřela tak silně, až to zabolelo. Jen jednou, ale bylo to tak krásné, že mi bylo líto, že jen jednou. Těsně a hluboko jsem se k ní tiskl, dokud se chvěla. Když napětí v jejím těle polevilo, začala se vysunovat na válendu a já ve stálém spojení s ní. Chvíli jsme v této poloze odpočívali a když opadlo její vzrušení, trochu vyčítavě mi řekla: "Ty jsi nebyl, viď?" "Nebyl, máš pravdu, protože jsem všechen náboj vystřílel prve. Ale nevadí mi to, mě stačí, že ty jsi šťastná. To je zase má oplátka za to první milování.

" Ráno, když jsem chtěl vejít do lokálu, kde zbytky nejstatečnějších ještě slavily poslední leč, jsem u dveří zaslechl: "...no a Jirka s Věrou, Petr s Monikou, Kuba s Hankou... " . Tak jsem si myslel, že o nás nikdo neví. Hance, která se snažila nenápadně kolem třetí ráno odejít, jsem nechal svoji vizitku, aby mi někdy napsala. Dlouho se neozývala, i když jsem ji pozdravoval po kamarádovi, který tam jezdil. Nebyla k mání, kamarád mi řekl, že tam nebydlí, že na poslední leči byla u svého strýce. Ozvala se až na sklonku léta. Poslala mi moc hezký dopis s pohlednicí z Chorvatska, odkud se vrátila z dovolené se svým klukem. Napsala mi, abych po ni nepátral, ale že nezapomene.Z dopisu vyplynulo, že tehdy v prosinci byla sama. Prozradila mi, že o panenství přišla v osmnácti, ale byla velmi zklamaná a s nedobrou zkušeností. Bála se dalšího kontaktu až do našeho setkání. Přiznala, že jsem ji byl sympatický a že ta jiskra mezi námi přeskočila asi obapolně, i když větou: "To ti řeknu až večer" nic nemyslela. Prostě to jen tak plácla. A pak už to šlo samo. Napsala mi, jak byla ráda, že jsem ji krůček po krůčku, jemně a nenásilně učil milovat a že na to nikdy nezapomene. A že nic takového, jako se mnou, nikdy přede mnou a zatím ani po mně, nezažila. Možná, že to zní jako vychloubání, ale tohle se mi skutečně stalo. Nemyslím si o sobě, že jsem vynikající milovník, myslím si ale, že to bylo tím, že jsem se chytil příležitosti, která se mi už asi nikdy nenaskytne. Mladá a krásná dívenka v náruči - to by přece byl hřích jen tak ošustit a opustit. A tak jsem se snažil tu příležitost nezkazit, vychutnat a co nejdéle prodloužit. V tom asi bylo tajemství mého úspěchu v jejích očích. Ten den jsme si zřejmě oba padli do oka, v té chvíli byli stejně roztouženi a naladěni na stejnou notu. Je mi líto, že ji už neuvidím, ale kdoví, třeba je to tak dobře. Pro oba. Mě zůstala nádherná, nesmazatelná vzpomínka.

Další povídky