Cesta vesmírem II.

Autor: @pavlinka.cz · Fantazie · ~21 min čtení

Série Cesta vesmírem: 1. díl 2. díl

Mezi tím, co se posádka kosmického modulu chystala na přistání na planetě, kterou jen tak samy pro sebe všechny tři ženy nazvaly Naděje, se na Zemi situace velice neodvratně a s téměř neuvěřitelnou rychlostí zhoršovala. Byl to už rok, kdy se astronomové rozhodli, vyslat svou poslední šanci na přežití lidské rasy do nekonečné galaxie. Čas od času v centru pozemské instituce, se sešli všichni co nepřestávali věřit, že Sára, Noemi a Ester najdou někde to, čeho je Zemi tolik zapotřebí. A to člověka, byť jen jednoho, který by obnovil znovu zrození mužského pokolení. Stále se pracovalo na výzkumu, ale už ne tolik intenzivně jako dříve, jelikož všechny spermatické banky neměli dostatek spermií. Virus, který stále ještě bojoval na Zemi o své přežití, dokázal napadnout i v dokonale sterilním prostředí, zbytky spermií, jenž byli určené k oplodnění vybraných jedinců ženského pohlaví. Nikdo to nechápal, až jednoho dne přišli na to co je příčinou. A to, že samy ženy jsou nakaženy tou hroznou zplodinou, respektive jejich buňky a ty docílí odumření spermie dříve, než dokáže oplodnit vajíčko. A tak se vynalézaly další druhy extraktů, které sice pomalu, ale jistě zabíjejí tento vir nejen ve vzduchu, ale i v tělech žen. Každý stát na Zemi byl zásobován tunami ampulí s roztokem a všechny ženy musely povinně docházet celý rok na zdravotnické stanice a v přísně určených dávkách si nechávat naočkovat tuto pomocnou složku. Již po několika měsících se v krvi tvořily jisté obranné látky a expertům spadl alespoň maličký kámen ze srdce, jenž byl znamením, že přece jen vše není ztraceno. Teď už jen doufali, že pomoc z vesmíru přijde včas, dříve než nejmladší ženě na planetě bude tolik let, kdy není možné oplodnění.

S hlasitým řevem motorů přistál modul na planetě Naděje a Ester si hlasitě oddechla.: „Tak dámy, jdeme na to, nezapomeňte na jídlo, kdo ví jestli se tady dá něco jíst.“ Sára se na ní otočila a s lehkým úsměvem odvětila: „ Ty máš ale starosti.“ Noemi to raději nekomentovala a byla natěšená na muže i přes to že nevěděla jestli nějakého najdou, ale pevně v to doufala. Věděli, že tady se dá bezpečně dýchat a tak nepotřebovali výstroj určenou k nepozemským podmínkám, kterou obsahoval mimo jiných různých podstatných a nezbytných věcí modul. Jediné o čem si byly všechny jisté, že zaručeně nemohou postrádat, byla zbraň. Ta zbraň, byl malý nenápadný váleček z tvrdého kovu, který vydával tak vysoký tón, že osoba nebo kdokoli jiný na něhož se zbraň namířila, okamžitě upadl do bezvědomí a zůstal v něm ještě několik hodin po té. Vystupovaly z lodi a zhluboka se nadechly čerstvého vzduchu. „ To je nádhera.“ Prohodila Sára a ostatní jen mlčky přikývli. Tráva byla až nezvykle zdravě zelená a vzduch voněl květinami a slanou vodou z blízkého moře. Dívky se nemohly nabažit té podívané, kterou jim vesmír tak dlouhou dobu odpíral.“Vypadá to tady skoro jako doma, až na to že to tady víc voní.“ Prohlásila Noemi a lačně hltala tu nádheru. V tom Ester dostala báječný nápad: „ Pojďme se vykoupat do moře, určitě je voda ještě úžasnější než vzduch.“ Nikdo nebyl proti, a tak se rozeběhli k vodě. Dočista zapomněli proč jsou tady na téhle planetě a v běhu ze sebe strhávali oblečení. Všechny najednou se bezhlavě vrhaly do mořských vln a netušily, jaké překvapení pro ně voda chystá.

Moře bylo čisté a průzračné. Nádherně chladilo a dívky se nemohly nabažit koupání. Pomalu to vypadalo, že se pokouší ze sebe smýt vše co se týkalo vesmíru. Sára se náhodou otřela o Noemi svými vztyčenými bradavkami a ta jako na povel se okamžitě otočila čelem k ní. Beze slova zajela prsty do Sářiných vlasů a vsunula svůj jazyk do jejích úst. Chvilku spolu takhle laškovali, jejich jazyky sváděli bitvu o to který zvítězí svou mrštností a podlomí jedné z dívek kolena. Sára nevydržela jako první a šmátrala pod hladinou moře, aby se v zápětí mohla dotknout Noeminy mušličky. Voda se jim už nezdála chladná, naopak spalovala jejich těla ve vášnivé milostné hře. Vzájemně si hladili poprsí a dráždili se tak bouřlivě, že dočista zapomněli na Ester. Ta je už hodnou chvíli pozorovala a neubránila se pocitům, jenž proplouvaly jejím tělem. Stála opodál, vodu měla jen po kolena a něžně zajížděla svou rukou na ta nejcitlivější místa, o nichž věděla, že jsou cestou k jistému vyvrcholení. Celému moři odhalovala svůj Venušin pahorek, odkrývala stydké pysky, jenž měly podobu jakého si závojíčku zahalující poštěváček. Zasouvala prsty do štěrbinky s takovou lehkostí, jako by to dělala denně. Sára a Noemi stáli ve vodě a hlasitě sténali. Ruce měli propleteny mezi sebou, jejich kundičky úžasně reagovaly na doteky prstů a zdálo se že orgasmu docílí obě dívky společně. Každá z nich cítila jak se jí jeskyňka rozevírá a i přes slanou vodu, která jí neustále omývala byla nádherně kluzká a připravená pojmout několik prstů najednou. Snad to bylo jejich šťávami, snad hlasitými výkřiky, které se draly z hrdel dívek, snad to byla náhoda, ale náhle jako by se moře otevřelo. Hladina se několik desítek metrů od nich rozvlnila a na jejím povrchu se objevil obrovský gejzír šumící vody. Sára, Noemi i Ester přestali s milováním, jako když utne. V němém úžasu sledovali co se to vlastně děje. Začínali mít trochu strach, ale zvědavost jim nedovolovala ustoupit ani o krok. Stáli jako přikované k mořskému dnu a nemohli ze sebe vydat hlásku. Až to mlčení náhle prolomil výkřik Sáry: „ Ester, něco mě drží za kotník.“ Nejen Ester, ale i Noemi se okamžitě probrali a brodili se k Sáře. Noemi se zastavila a jak nejhlasitěji mohla zavolala na obě dívky: „Doběhnu na břeh pro naši zbraň.“ Nečekala na odpověď a rychle, jak jen to šlo utíkala ke svým věcem.

Neohlížela se nalevo ani napravo, za svými zády slyšela nářek Sáry a stále více šumící vodu. Trvalo to jen minutku, než nahmátla v kufříku paralyzér. Pevně ho stiskla v dlani a kvapem se vracela zpět do moře. Jakmile nastala chvíle, kdy byla neviditelná nestvůra na dostřel, zamířila tam, kde tušila ohromné tělo pod hladinou. Ze zbraně vyšel syčivý zvuk, ale Sára stále křičela a vzdalovala se i s Ester, která svou největší silou, jakou v sobě našla držela Sáru za ruce a snažila se zabránit nejhoršímu. „Ta zbraň, neúčinkuje, jak je to možné?“ Ptala se Noemi sama sebe a zkoušela to znovu a znovu. Nakonec jí došlo, že to nemá smysl a přidala se k Ester k vyprošťování Sáry ze spárů jakéhosi tvora, jenž má velice silné chapadlo. To ale netušila, že to není jedno chapadlo. Najednou se oběma dosud volným dívkám, podlomila kolena a i ony byly v zajetí . Nohy měli jako spoutané. Seděli na dně moře, a voda stále stoupala blíž k jejím hlavám. Chapadla je leč pomalu, ale s jistotou táhla do hlubin. Všechny tři se snažili křičet o pomoc, všemi možnými způsoby se snažili vymanit z chapadel. Sára už nemohla moc volat, hlasivky jí po úporném boji vypovídaly službu a dech jí docházel. Hladina se zvedala rychleji a rychleji. Hlavy měli zakloněné, to jim umožňovalo dýchat alespoň nosem, ale všechny dobře věděli, že tohle bude nejspíš, jejich jedno z posledních nadechnutí v životě. V myslích vzpomínali na domov a na to, jak neuspěli v záchraně lidstva. Hladina se zacelila a ony už neměli jak se dostat nad ní. Poslední hluboké nadechnutí a už jen s široce otevřenýma očima pozorovali obrovské monstrum, které se očividně snažilo nikdy je nepustit ze svého sevření.

Docházel jim dech, když v tom spatřili pod hladinou tři muže, jak se s oštěpem, jenž měl lesklý a ostrý hrot, snaží tu obludu zlikvidovat. Jeden z nich se vrhnul k Ester a odřezal chapadlo svírající její končetiny. Ta okamžitě jak ucítila, že sevření povolilo, vyplavala nad hladinu a snažila se popadnout dech. Záhy na to se objevila vedle ní hlava Noemi. Když i ta nabrala dostatek vzduchu do plic, začala se shánět po Sáře. Ale Sára nikde nebyla vidět. Až Ester si všimla, jednoho z mužů, jak pokládá Sářino bezvládné tělo na písek u břehu. „ Podívej Noemi, Sára je tamhle. Jak to ten člověk dokázal, tak rychle jí tam dostat?“ „ To je jedno, ale musíme Sáře pomoct, takhle z dálky se mi nezdá, že by na tom byla dobře!“ S určitým rozčilením v hlase odpověděla Noemi. Obě dvě se vydali k pláži. Kotníky je bolely a pálily od slané vody. Ta chapadla se jim snad dostala až pod kůži, jinak si to nedokázali vysvětlit. „ Až budeme na břehu, tak se na to podíváme, snad najdeme něco co nám na naše rozbolavělé nohy pomůže.“ Hlesla Ester a pokoušela se na tu palčivou bolest nemyslet. Společně se dostali k Sáře. Nevypadala vůbec dobře. Rty měla skoro modré a oči zavřené. Byla studená jako led. První zakročila Ester. Sáhla jí na krční tepnu a se zděšeným výrazem v očích jen zašeptala: „ Nemám puls.“ Znělo to spíš jako otázka než oznámení. Noemi okamžitě zareagovala a vší silou jak to jen šlo, udeřila Sáru do hrudníku. Na to se pokoušela o masáž srdce a Ester jí pomáhala v umělém dýchání. Člověk , jenž Sáru vynesl z vody stál opodál a pozoroval jejich počínání. Sára stále nenabrala vědomí a dívkám už docházely síly. Nevzdávej to, no tak Sáro!“ Křičela Noemi a měla slzy v očích. Už nevěřila že se Sára probere a Ester na tom byla podobně. Naráz se na sebe obě podívaly a mlčky sklopily hlavy. „ Nemá to cenu, snažíme se zbytečně, už je to deset minut a ona stále nedýchá.“ Zašeptala Ester a vyhrkly jí proudy slaných slz. Se vzlykáním se zvedla a otočila se čelem k moři. „ Nenávidím tě ty mořská bestie!“ Jak nejhlasitěji mohla opakovala tuto větu do úplného vyčerpání. Muž který je stále pozoroval, přistoupil k Sáře a položil jí svou ruku na hrudník. Noemi si všimla, že má mezi prsty plovací blány. Náhle se Sářin hrudník vzedmul a opět klesl a zase a znova. Sára začala sama dýchat. „ Ester, ona žije!“ Trochu rozpačitě, jako by se bála, že to není pravda, zavolala Noemi na svou přítelkyni. Ta nemohla uvěřit vlastnímu zraku. Skutečně , Sára dýchala, barva její pleti ztrácela tón modrého odstínu a navracela se normální podoba lidské kůže. „Sáro, no tak, otevři oči. Prosím.“ Zažadonili obě společně. V tom promluvil muž, který to oživení zapříčinil. „ Chvíli to potrvá, než se probudí. Právě spí a zdá se jí velice hezký sen. Pojďme si raději popovídat, kde jste se tu vy tři vzali.“

Všichni společně se usadili nedaleko spící Sáry a Ester se ujala slova. Dlouho mu vyprávěla o tom, co se stalo na Zemi a jak se vlastně ocitli na této planetě. Ten muž jen seděl a mlčky poslouchal její vyprávění. Občas pokýval hlavou na srozuměnou, ale více se nevyjadřoval. Když Ester skončila jejich příběh, Noemi převzala iniciativu a začala vyzvídat. Měla spousty otázek, na podivného člověka, jenž jí doslova očaroval svými schopnostmi oživovat lidi. Jmenoval se Rinuko. Měl velice dlouhé vlasy, které připomínaly havraní křídla. Jeho oči byly zelené jako kočičí a zuby měl dokonale bílé. Postava se dala srovnat s postavami mužů, které viděla v erotických časopisech, jen mezi prsty na rukou a na nohou měl blány, jako pozemská žába. To nejdůležitější co toužila spatřit jí ale nebylo dovoleno. Jeho pohlavní orgán. Alespoň se domnívala, že ho má tam kde lidé na zemi. Zakrývala ho však rouška z neznámého materiálu. Přestože si Rinuko všiml Noeminých pohledů dal se do vyprávění a snažil se co nejpřesněji vysvětlit dívkám svůj původ.

„Takže, nejprve Vám vysvětlím co to bylo, jak Vy říkáte, za obludu, která se Vás pokusila lapit.“ Začal Rinuko s informacemi o této planetě. „ Jsou to tvorové, kteří žijí v moři už dlouhá staletí. Jmenují se Chalegové. Nejprve nebyli zákeřní. Živili se mořskými řasami sem tam ulovili nějakou rybku, ale to bylo vše. Nikdo neví proč se to stalo a co zavinilo jejich nenadálý převrat v chování. Požírali co se dalo. Stále více se uchylovali k větším mořským rybám a tím se i jejich velikost zvětšovala. Nakonec jsme museli přistoupit k radikálnímu řešení a vyloženě se jich zbavovat. To se stalo tehdy, když se Chalegové spolčili a vyrazili na výpravu za účelem polapit nás. Zemřelo tehdy dvanáct našich dětí, které jsme nestačili ukrýt do bezpečí. Od té doby už o nich víme více a také známe jejich slabá místa, na kterých jsou snadno zranitelní.“ „Dobře, už víme komu nebo čemu se máme vyhnout, ale řekni mi co Vy jste vlastně zač?“ Zeptala se Ester a Noemi ani nedýchala, jak byla zvědavá. „Jsme Munrokové. Z tvého vyprávění Ester mi je jasné, že se velice podobáme Vašim mužům, ale nejsme lidé. Snad jen vzhledem. Náš život se odehrává jak v moři tak na pevnině. Jsme schopni velice dlouho vydržet pod vodou, protože nám to umožňuje druhý dýchací systém, který je uložený pod paží. Můžeš se sama přesvědčit.“ Rinuko nadzvedl levou ruku a v pod pažní jamce byla jakási přečnívající kůže. Byla napnutá jako struna a přitom elastická. Rinuko nadzvedl ten tenký proužek kůže a jim se naskytl obraz na něco co připomínalo žábry ryb. „Hm, takže jste vlastně obojživelníci.“ Konstatovala Ester a nevěřícně pokyvovala hlavou. „Pokračuj Rinuko, prosím, chci vědět všechno o vaší rase.“ Rychle přispěchala Noemi s prosíkem. „ Nikdo z nás nikdy nevěděl a ani se asi nedozví, kde jsme se tu vzali. Staří Munrokové tvrdí, že nás stvořilo moře. Snad je to tak. Nevím.“ Rinuko se na chvíli odmlčel a vypadalo to že nad něčím usilovně přemýšlí. Potom se zvedl z písčité pláže a šel zkontrolovat Sáru. Stále ještě spala a zdálo se, že se usmívá. Znovu jí položil svou dlaň na hrudník a chvíli tak setrval. Když se vrátil, posadil se a začal znovu vyprávět.

„ Jistě chcete vědět, co vlastně jíme a kde bydlíme. Náš jídelníček je velice pestrý. Moře nám dává velice vybrané lahůdky. Výborné jsou mořské řasy a jiné druhy zeleně, která se skrývá v hlubinách. Na souši zase lovíme drobnou zvěř.“ „Proč nelovíte ryby?“ Skočila mu do řeči Ester. „ Náš organismus je prostě nestráví. Mnohokrát jsme zkoušeli různé mořské živočihy, ale vždy ten kdo něco takového snědl, měl několik dní veliké potíže se zažívacím ústrojím. A naopak, řasy k životu potřebujeme. Každý z nás má dvě obydlí. Jedno je v moři, velice dobře ukryté před tvory jako jsou Chalegové. A druhé je na souši. Tam mnoho nebezpečí není, alespoň tady v těchto místech ne. U nás se nerozlišuje muž a žena, jako u vás. Rozmnožujeme se bez pohlavně. Máme sice penis a také vagínu, ale v jednom těle. V našem pohlavním ústrojí je to spojeno dohromady a když nadejde čas, tak se naše tělo samo oplodní a narodí se nový Munrok.“ Tohle byla pro Ester a Noemi doslova rána. Obě mlčely jako zařezané a v rukách přesypávali písek. „ Tak a naděje je ta tam.“ Pomyslela si Noemi a byla očividně zklamaná. První se ze zamyšlení probudila Ester. „ Takže Ty ani neznáš ten sladký pocit orgasmu?“ „ Nevím co je to orgasmus Ester, zkus mi to přiblížit.“ Odpověděl Rinuko a trpělivě poslouchal vysvětlení pojmu. „ Aha, tak tohle neprožíváme způsobem jako Vy. Nemusím tak dlouho týrat své tělo, abych pocítil něco podobného. Něco Vám ukážu a věřte, že to co budete cítit je určitě ještě lepší.“ Noemi dostala strach a snažila se couvnout : „ Proč bychom ti měli věřit?“ „ Neboj se nic ti neudělám. Jen se v klidu posaď a já ti položím svou ruku na čelo.“ Odpověděl Rinuko a jak řekl tak udělal. Oběma dívkám současně položil dlaně na jejich čela a v nich se začalo odehrávat něco co ještě nikdy nezažili a asi nikdy nezažijí.

Oční víčka se jim sama od sebe zavřela a v jejich myslích se rozjasnil nádherný obraz neuvěřitelného světa. Celé tělo polilo neskutečné horko, jenž se střídalo s mrazivým pocitem. Bylo to velice příjemné a vzrušující. Jak Noemi tak Ester cítily ten lechtivý a dráždivý impuls ve svých lasturkách. Nohy se jim roztahovaly od sebe jak jen to šlo a kundičky nastavovaly slunečním paprskům. Bylo vidět,jak jejich poštěváčky tvrdnou a bobtnají. Ve svitu slunce se leskly jako by je někdo potřel olejem a do vzduchu se linula vůně šťáv, jenž nepatrným proudem vytékaly ven z jejich jeskyněk. Ani ňadra nepřišla zkrátka. Vzedmula se a bradavky změnily svou barvu i vzhled. Noemi zatoužila dotknout se své dírky a pomoci vyvrcholení, ale nešlo to. Nemohla ani trochu pohnout rukou a tak se přestala pokoušet o nemožné. Dále si vychutnávala, ten sladký a čarovný pocit blaha, který jí umožnil Rinuko. Cítila jak orgasmus přichází sám od sebe aniž by ona pro to cokoli udělala. Jen jazyk jí dovolil letmo olizovat své plné rudé rty a hlasivky vydávaly vzdechy vášně, jenž jí spoutávala celé tělo. Ester na tom byla obdobně. Doplňovala svým sténáním Noemi a prožívala si na plno dovádění své broskvičky. Ta si dělala co chtěla. Když už si ester myslela že orgasmus je nasnadě, tak se její mušlička vrátila nazpět do začínajícího vyvrcholení. Bylo to něco pro normální ženu neuvěřitelného a tak divokého, že se už nikdy tohoto blaha nechtěla vzdát. Tak to šlo několikrát za sebou. Obě dvě měli dojem že z toho zešílí. V hlavách jim hučelo a ocitali se někde mezi nebem a zemí. Jejich dírky se rozšiřovaly a zase smršťovaly. Rinuko se zájmem sledoval, jak si libují v tom co se s nimi děje a nevěřícně pozoroval jejich berušky. Nikdy neviděl to co nyní. A v tom se stalo to co nikdy nezažil. Jeho penis se vzepjal jako kůň a ztvrdnul. Se zájmem pozoroval jak pod rouškou jeho oděvu se tyčí směrem vzhůru. I on byl vzrušený, aniž by použil svých schopností. Nechápal to, ale nebránil se. Využil tedy možnosti ocitnout se tam co Noemi a Ester. Nechal se unášet vlnou rozkoše. Snad to bylo vyprávěním Ester o rozmnožování lidí, snad dlaní položenou na její čelo, ale Rinukova mysl zatoužila zasunout penis do jedné z těch lákavě vyhlížejících kundiček. Položil se na záda mezi dívky, zavřel oči a myšlenky s fantazií učinily své. Viděl sám sebe jak klečí naproti Noemi a jeho tvrdý pyj jako by znal cestu, kam zamířit. Noemi ve svém snu viděla totéž a vůbec jí to nepřekvapilo. Náhle zjistila že se už může hýbat, tak svými prsty rozevřela ještě více svou jeskyňku, aby ohromný úd mohl co nejsnadněji dovnitř. Vklouzl do roztoužené dírky a Noemi ucítila ten překrásný náraz do svého lůna. Nadzvedla zadeček a snažila se co nejvíce spolupracovat. Orgasmus byl tak rychlý a tak neuvěřitelně dlouhý, ža si myslela, že v něm zůstane na věky. Zmítala se v sladké nádheře a Ester na tom byla jako ona. Rinuko ve své fantazii změnil pozici a zasunul svůj stále tuhý penis do druhé broskvičky. To už Ester křičela v zápalu vyvrcholení a mnula si vší silou svá ňadra. Dokonce i Rinuko si přišel na své. Ani netušil čeho je jeho tělo schopné, ale i on se zachvěl v dlouho trvajícím vyvrcholení. Na čele mu vyvstaly kapičky potu a jeho pyj pomalu ochabl. Dívky se stále vzdychaly a třásly se v mohutném vrcholu. Rinuko byl opět zpět v přítomnosti a ještě chvilku nechal dlaně na jejich hlavách. Potom pomalu své dlaně zvedl a čekal až se Noemi a ester vzpamatují.

„ To byla nádhera, jak jsi to udělal?“ Zeptala se první Noemi a její větu přerušovalo stálé erotické vzdychání. „ Tohle jsou mé schopnosti, ale nemysli si i já jsem s vámi zažil něco o čem jsem neměl tušení, že je možné. Ester se podívala po Sáře a zjistila, že má otevřené oči. Zvedla se z písku a běžela k ní. „ Jsi v pořádku Sáro?“ Vyrazila ze sebe. „ Ano, nic mi není, měla moc krásný sen. Stoupla si a kráčela k Rinukovi a Noemi. Nějakou dobu si ještě povídaly a po sléze bylo na čase vrátit se do modulu. Rozloučili se s Rinukem. Bylo jim líto, že to bylo asi naposledy kdy ho viděli. Ale znovu se vrátili ke svému úkolu, kvůli kterému se objevili na této planetě.Pro příští generace jí nazvali „Naděje“ Z modulu se ohlásili Frankovi. Ten okamžitě začal s přípravami pro jejich přistání na mateřské lodi. Udal jim směr a všechny tři ženy vzlétly k nebi. Rinuko dlouho stál a nevěřícně se díval na zvláštní věc, která odnáší Sáru, Noemi a Ester z jeho země. „Nikdy na ně nezapomenu!“ Zašeptal do ticha a bylo mu trochu smutno.

Mateřská loď byla na dosah a modul se chystal na přistání. Ve vnitř panovalo neuvěřitelné ticho. Všechny tři ženy měly o čem přemýšlet. Sáře se honily hlavou myšlenky na krásný sen, který způsobila Rinukova pomocná ruka. Noemi a Ester byly stále jako očarované z vášnivého orgasmu, jenž nastolil také Rinuko. Dorazily do lodi a teprve v jídelní místnosti se trochu rozpovídaly. Vyprávěly Sáře co v nich onen obojživelník dokázal probudit a ta jen nevěřícně kývala hlavou. „No, také bych to chtěla zkusit, ale na to je už pozdě.“ Smutně konstatovala Sára. Obě dívky na ní hleděly a jako by v nich byla jakási telepatie, naráz se začaly svlékat. Sára ihned pochopila oč jde. Ester jen tiše pronesla: „ Víš Sáro, já stejně chci další nádherný orgasmus a aby ti to nebylo líto, tak ho prožijeme tentokrát všichni společně. Myslím že i bez Rinuka nám to půjde báječně. Co říkáš?“ Neříkala nic, jen jí zazářily oči. Cítila se už báječně, tak jí nic nebránilo v milostné hře s oběma dívkami. Přistoupila k Noemi a pomohla jí s odstraňováním oblečení. Svlékla jí podprsenku a jazykem lehce přejela po bradavce. Potom po druhé dokud se obě nevztyčily. Noemi jen vzdychla a přivřela oči jako kočka, které se něco opravdu líbí. Svými prsty zajela do Sářiných vlasů a něžně jí masírovala ušní lalůčky. To Sáru dokonale vzrušilo. Cítila jak jí vlhnou kalhotky a jeskyňka touží po dotycích. Ester jako by to tušila stoupla si k ní ze zadu a velice pomalu odhalovala její zadeček. Sjížděla po něm stále níž, kalhotky už Sára měla u kotníků a trochu se předklonila, aby Ester mohla lépe na její mušličku. Při tom i Sára mohla lépe svým jazykem do Noemina klína. Olizovala její Venušin pahorek dokud se Noemi neroztřásla kolena. „ Počkej Sáro, musím si lehnout. Děláš mi to tak dobře, že bych za chvíli upadla na zem.“ Položila se a doširoka roztáhla své dlouhé opálené nohy. Sáře se naskytl pohled na úžasně vyhlížející ženský orgán, jenž v ní vždy probouzel touhu se ho dotýkat. Poklekla a začala se jí maximálně věnovat. Nejprve vsunula jeden prst do dírky a při tom neustále dráždila poštěváček. Kundička se po chvilce uvolnila a Sára mohla vidět, jak několik prstů najednou, hladce zajíždí do té absolutně chtivé broskvičky. Ester stále vzrušovala Sáru ze zadu. Ta už klečela, zadeček vystrčený do výšky, kolena od sebe a lokty se opírala o zem. Cítila jak jí Ester líbá celou berušku. Zdálo se jí že nevynechává jediné místečko a s totální vášní je do ní zabraná. Náhle ucítila špičku jazyka ve své prdelce. To jí vyburcovalo k hlubokému stenu. „ Ó ano, to se mi líbí, chci abys mi udělala obě dírky.“ Znělo to spíše jako rozkaz než prosba a Ester se okamžitě chytla. Jazykem přejížděla od jedné dírky ke druhé. Rukama hladila její kulatý zadeček a nezapomněla své prsty zasouvat do rozdováděné lasturky. Zrychlovala pohyby rukou a mrštnost svého jazýčku tak, aby z toho Sára měla co možná nejlepší zážitek. Noemi už byla na pokraji budoucího vyvrcholení. Bouřlivě si třela bradavky, jenž byly tvrdé jako skořápka od oříšku. Stále více nastavovala svou boubelku Sářině jazyku a nerážela čím dál tvrději na její prsty. „ Tohle nepřežiji!“ Zakřičela na celou místnost a celé její tělo se zachvělo. V záplavě orgasmu se téměř nadzvedla, hlava se jí zatočila a bylo vidět, že už je tam, kde toužila být. Na nádherné pomyslné cestě, poseté nepopsatelným prachem, jenž můžou vidět jen lidé prožívající tu rozkoš z vyvrcholení. Ale ani Sára nebyla daleko ke svému orgasmu. Ester si opravdu dávala záležet a bylo to na Sáře vidět. Její mušlička vydávala omamnou vůni sexu a příval šťáv byl nekonečný. Už doslova křičela, vlasy jí šimraly na zádech a umocňovaly vzrušení. „ Bože to je slast, já už budu.“ Ozvalo se mezi Sářinými výkřiky lásky. Ester ucítila jak se Sáře najednou smrštila dírka a sevřela její prsty ve vnitř. Trošku s nimi pohnula a Sára se zatřásla jako osika. Kolena se jí podlomila a ona se zmítala v té slastné křeči. Oči měla pevně zavřené a prožívala si orgasmus plnými doušky. Ester už nemohla déle vydržet. Jednou rukou stále dráždila Sáru, ale druhou ruku si pevně přitiskla mezi svá stehna. Několikrát obkroužila poštěváček, pohrála si se stydkými pysky a střídavě zajížděla do své lasturky, která byla tak mokrá, jak to jen šlo. Netrvalo dlouho a i ona se vznášela ve vrcholné extázi, jenž spoutala její tělo.

„ Nádhera, nádhera.“ Pronesla do stálého vzdychání Noemi a byla úplně vyčerpaná. „ Ano máš pravdu, co víc bychom si mohly přát.“ Souhlasila Sára a Ester ještě v euforii pokývala hlavou. Když se trochu uklidnily dostaly ohromný hlad. „ Tak a teď se půjdeme konečně najíst. Doufám že automat má pro nás připravené nějaké extra dobré jídlo.“ Zavelela Ester a nikdo nebyl proti.

Série Cesta vesmírem: 1. díl 2. díl

Další povídky